Hekatee | Pseudo článek č. 1

 Už jsem vám říkala, že mám roztrojenou osobnost? Ne? Pravděpodobně tušíte, že existuje cosi jako osobnost rozdvojená, myslím, že se tomu říká schizofrenie, ale to není tak úplně můj případ. Jde o to, že mám jaksi rozdělenou mysl a všeobecně vnímání mezi tři osoby, aka mě, Hekate a Donnu.

Já jsem prostě já. Ta bláznivá, always happy a trošku troll já.
Pak je tu Donna. Je to ta nejhodnější osůbka, kterou znám, a nedokázala by zabít ani mouchu, pokud by tím nezachránila svět. Ale momentálně... je na tom zle. Nevím, co s ní je. Což je zvláštní, protože, jak jsem říkala, sdílíme společně mysl. Možná ji přemáhá Hekate... Hm.

A nakonec zbývá sama Hekate. A zde je kámen úrazu.

Protože Hekate je ta evil z nás, ta chytřejší, silnější. A poslední dobou se tak nějak snaží přebrat vládu nade mnou. Jestli chápete, co tím myslím. Zajímavé bývají naše ´rozhovory´.

Hekate: Lidská rasa je podivná... Jsem ráda, že k ní nepatřím.

Já: Zlato, jsme jedna a ta samá osoba. Smiř se s tím, že se i s naší sestřičkou dělíme o jednu mysl a jedno tělo.

Hekate: *tajuplný, děsivý úsměv* Už ne na dlouho, sestřičko, ne na dlouho...

Donna: *stěží zašeptá*  Sestro... co máš... v plánu...?*padne zpět na pokrývky, ze kterých se sotva zvedá*

Hekate: Uvidíte, sestřičky moje. Uvidíte.

Já:*přecházi k Donně a starostlivě ji sleduje* Naše sestra je k smrti nemocná a ty se staráš o to, jak navždy ovládnout naši mysl. Jsi úžasná, Hekate, ale zároveň tě nesnáším. *obdivný a znechucený pohled zároveň*

Stává se ze mě psychopat. Definitivně.

Tak. Teď mám pocit, že jsem vás dostatečně vyděsila na to, abyste sem už nikdy nevlezli. I když, pravděpodobně to zas tak hrozné není. Jenom jsem blázen.

Plus, když k tomu přičteme, že jsem si jako životní cíl stanovila stát se vrahem, tak... ech. Vlastně ne já. To Hekate (aka já)!

Ovšem, nebývá to vždycky takhle. Někdy je docela sranda přepínat mezi těmi módy troll, evil a angel. Vážně. Měli byste mě někdy slyšet. Zvlášť ve škole to bývá ono. Někteří pravděpodobně tuší (ehm, ehm...).

První den: Takže, na dně skleničky je 46, to znamená, že až si budu brát svého muže, bude mu tolik let.

Druhý den: Až se budu vdávat, bude mi... *hledá číslo na dně skleničky*26... věkový rozdíl mezi mnou a tom je 19 let a 360 dní... jé, já si vezmu Toma Hiddlestona!
A tak podobně.

Jinak jsem většinu času ve stavu jako: I love everybody, I am shipper, I love Loki atd. A to mi nikdo nevezme.

Komu by tenhle článek připadal creepy nebo třeba beze smyslu, nebudu vám to zazlívat. Bude to asi tím, že je pátek, jsem utahaná a podobné často omýlané výmluvy. Tak si užijte ty jarní prázdniny, pokud je tedy máte, a orevoir!