Hekatee | Kam spěje lid český

Včera, potažmo předevčírem se mi stala nemilá věc. Přišla jsem o svou naivní představu, že všichni Češi mají alespoň základní představu o gramatice.

Nemají. A zřejmě takových kreatur nebude málo. Nebudu zde zveřejňovat celý text, i když by to zabralo tak maximálně čtyři nebo pět řádků (což autorka považuje za dlouhý článek), ale vypíchnu alespoň nějaké ty příšernosti.

"A tet jsemsi vzpomela..."

"A dnes vam este reknu vminulich clanku..."

"A co va dnes este reknu? Skola je fuj vubec me to nebavi a chtela bych byt zubarkoutoje dobre zamestnani ne?"

Pominu absolutní absenci mezer za koncem věty, a neustálé předpokládání, že všichni kdo ten článek četli, byly ženy. Ale tet/teť? Ešte? Opravdu mám chuť třísknout hlavou o klávesnici.

Bohužel, podobných lidí stále přibývá. Máme chytré mobily, chytré hodinky, chytrá auta, ale lidé jsou stále hloupější. Ať hodí kamenem, kdo se obejde bez svého miláška Samsungu/Sonyho/Nokie atd. Vsadím se, že téměř nikdo. Sama na tom nejsem o nic lépe a bez svého mobilu bych už nevylezla ani z postele. Ale netrávím s ním úplně každou minutu svého života a občas ho dokonce odložím před druhou hodinou ranní. ...

Kecám. Jsem na Samíkovi úplně závislá a ani se bez něj nenadechnu, tak je to. Chci ale poukázat na fakt, že lidé jsou už na své mobilech/hodinkách/autech tak závislí, že v devatenáctém století by zemřeli během deseti dnů. Nebo dřív.

Mimoto, všechno to těžení ropy pro auta a spalování uhlí na elektřinu taky zrovna nepomáhá. Za sto let vvšechno vytěžíme, stromy budou posvátné a medvěd lední bude bájné zvíře. A co pak? Moje děti budou možná ještě žít-a představa, že je nechávám na planetě v takovémhle stavu se mi dvakrát nezamlouvá. (Pojďme všichni zahodit naše milášky, sešrotovat naše auta a vrátit se do doby kamenné! Yey!)

Líbí se mi řešení Holandska. Všichni tam jezdí na kolech, a mají deset lidí na jedno auto. Na druhou stranu, nejvyšší bod Holandska je něco málo pod 300 m. n. m. zatímco nejnižší bod Česka je 153 m. n. m. Holandsko je zkrátka rovné jako přistávací plocha pro letadla (nebo muj hrudník).

Nějak jsem se dostala k nadávání na světové problémy, za což může možná skutečnost, že mám tenhle článek rozepsaný asi týden. Takže první odstavec už není příliš aktuální a nadpis taky ne. Hm... (A tak to dopadá, když neumíte psát.) Loučím se s vámi, pravdepodobně na dalších pár měsíců, i když možná taky ne. A prozatím- Začnete všichni číst Homestuck, nebo vás zapíšu do svého Death Notu! A je mi jedno, že neznám vaše jména ani vzhled 3:) Yup, hráblo mi. Ale to už se v naší malé vlasti občas stává... Kam to spějeme?